Tolik potřebujeme dar moudrosti

1 Král. 3,5,7-12

Mt 13,44-52

17. neděle v mezidobí

Stejně jako minulou neděli, i dnes předkládá Ježíš tři krátká podobenství, opět o Božím království. Jestliže minulý týden byla z oblasti polnohospodářství, dnes jsou nám ještě bližší. Ne každý pracuje na poli, ale každý se dnes a denně pohybuje v materiální sféře, ať má podobu hmotných věcí, majetku či peněz. A právě toho všeho je třeba se zříci, chce-li člověk získat hodnotu největší a nejcennější – Boží království.

„Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno co má a to pole koupí.“

Poklad - odjakživa synonymum pro věc veliké hodnoty. Poklady bývají ukryty – je tedy třeba jej hledat. K hledání patří úsilí, námaha. A když se zadaří, dojde k zásadnímu kroku: „s radostí nad ním jde, prodá všechno co má a to pole koupí“. Nález provází radost – to je pochopitelné, nalézt poklad je zajisté důvodem k radosti. Jenomže aby mohl být poklad přivlastněn, je třeba koupit celé pole. Koupit pole však znamená „prodat všechno, co mám!“ Tady je jádro podobenství a také, z věcného hlediska, kámen úrazu. „Prodat všechno co mám!“ Zbavit se všeho, co k mému životu patří, čím jsem se obklopil, k čemu se upínám. Ježíš je nekompromisní - ne „něco“, ale „všechno“! Poklad stojí za to! Je třeba všechno dosavadní obětovat, pro nabytí tohoto pokladu. Pokladu, jehož cena převyšuje vše, co jsem dosud vlastnil. Převedeno z materiální do duchovní oblasti, získat poklad, zde Boží království, znamená nalézt smysl a náplň života, spásu a vykoupení. A to jsou takové hodnoty, že se pro ně vyplatí vyprázdnit se, oprostit ode všeho, na čem jsme si dosud zakládali – na svém postavení, majetku, na svých plánech, na své sebestřednosti. Na svých prázdných idejích a falešných modlách. Pro Krista, pro víru, pro Boží království, je třeba vzdát se všeho, úplně všeho!

Ve stejném duchu je i druhé podobenství o obchodníku s drahými perlami. Takový obchodník s perlami, to musí být skutečný odborník, aby mezi drahými perlami našel tu nejdražší. Obchodník musí hledat a nebát se riskovat! Prodat všechno, pro tu jedinou. Tu nejcennější. (Ježíš dobře ví, o čem mluví. Všechny perly světa nemohou svou krásou a cenou zastínit tu jedinou – perlu jeho království, perlu jeho obrazu v lidské duši a jeho pozvání na nebeskou hostinu!)

Třetí podobenství se trochu vymyká ze schématu předchozích, leč jen zdánlivě. Všichni a všechno, jsme jakoby zachyceni, polapeni, do sítí tohoto světa. (nejen sociálních – jak přiléhavý obraz!) Je mnoho ryb v sítích; a je v nich ještě více zbytečných věcí, jimiž jsme obklopeni, jimiž jsme zapleteni do sítí nesvobody; věcí, jimiž je majetek, vlastnictví, hromadění, schraňování, závislosti atd. Je třeba ty naše sítě vytáhnout v moře, z temnoty hloubky na denní světlo, a dobře se podívat. Rybáři - andělé, jsou také odborníci. Oni dobře rozpoznají dobrou a zdravou rybu od napohled krásné, leč jedovaté; oni umí obratně vybrat a vyhodit ze sítí všechno bezcenné, či dokonce škodlivé a zraňující (např. medúzy, kraby, ostré korály, přeneseně: hřích, hněv, pýchu, závist, ješitnost, závislosti, etc., etc.) Toto podobenství je v důsledku – to po odstranění všeho nadbytečného, také pozváním do Božího království, ale současně je varováním před jeho opakem, peklem: „Tak bude při skonání věků: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Ježíš vyzývá k hledání, k úsilí, dobrovolnému zříkání se všeho zbytečného pro Boží království. Takové jednání je postojem člověka moudrého. Toho, který zná pravou cenu života i věcí, který ve svém životě staví hodnoty duchovní nad materiální.

My jsme ještě dříve než evangelium, slyšeli prvé čtení o králi Šalamounovi. Ten žil cca tisíc let před Kristem. A v jeho modlitbě, v jeho prosbě k Hospodinu, můžeme nalézt až zarážející paralelu. Co si přeje mladý král Šalamoun, když se mu dostane nadmíru velkorysé nabídky od Hospodina: „Žádej si, co bych ti měl dát“? Sám Bůh, ten který má v rukou celý vesmír, všechno stvořené, který může učinit cokoli, nabízí Šalamounovi, ať si vyžádá, ať požaduje jakýkoli zásah do jeho života. Šalamoun se zachová, tváří v tvář nabídce získat cokoli a dosáhnout čehokoli, nadmíru moudře. Nepodlehne pokušení přání dlouhého věku, zdraví, vítězství nad nepřáteli; nepodlehne pokušení moci, slávy, majetku – on si přeje dar moudrosti! „Hospodine, můj Bože, jsem mladíček a nevím si rady. Dej mi chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo …“

Zasazeno do kontextu své doby, Šalamoun si přeje být dobrým a spravedlivým vládcem. „Jsem mladíček …“ Izraelité přisuzovali pokročilému věku moudrost (kdo je starší, má zákonitě více životních zkušeností). A Šalamoun je ještě mladý a bez zkušeností. Doléhá na něho tíha odpovědnosti, očekávání lidu i tlak plynoucí z obliby a vladařské moci jeho otce Davida. To je nejspíš důvodem oné pokorné prosby, kterou odpovídá na Boží nabídku. „Dej mi chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo.“

Chápavé srdce je srdcem otevřeným – otevřeným pro Boží vedení, pro potřeby lidu, pro správná a moudrá rozhodnutí, pro ono, mnohdy tak těžké rozlišování dobra a zla. Král byl ve své době rovněž soudcem: pro spravedlivé soudy je třeba „chápavého“ srdce, stejně jako moudrosti. Král musí vládnout a to s autoritou, rozhodně, spravedlivě, moudře. A Šalamoun je pokorný, on dobře ví, že to přesahuje jeho síly. Dobrovolně se utíká pod Boží vedení, Boží vládu. A Hospodin tuto jeho pokoru, toto podřízení se, náležitě ocení. „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk, ani bohatství, ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“ Bůh, který dává vždy více, než si přejeme, dopřeje Šalamounovi nejen onu požadovanou moudrost, ale i další „benefity“ – dlouhý věk, pevné zdraví, pokoj a klid zbraní za dob jeho panování; materiální a duchovní rozkvět jeho království; upevnění moci – a to nikoli silou, ale právě svoji vyhlášenou moudrostí, a k tomu i bezpočet majetku.

Šalamounova reakce na Boží nabídku je obdivuhodná. Pokorná, nezištná, moudrá. A k podobné reakci – moudré a velkorysé, vybízel i Ježíš v dnešních evangelních podobenstvích. My, stále tápající a zaslepení všemi vymoženostmi své doby, tolik potřebujeme dar moudrosti! Dar chápavého srdce. A přitom, i my máme možnost prosit Boha Otce o dar moudrosti, i před námi leží, tolikrát nepovšimnuté a přehlédnuté poklady. Jako se Šalamoun dokázal zříci pokušení přát si to, co by prospívalo jen jemu, ale myslel nejprve na naplnění svého poslání, prosme i my o dar moudrosti pro své životní poslání – pro výchovu svých dětí, pro soužití se svými blízkými, a o tolik potřebnou pokoru. Jen s darem moudrosti nalezneme a uchováme poklad víry, naděje a lásky.

Jiří Vojtěch Černý