U Boha máme otevřený účet "all inclusive"

Am 8,4-7

Lk 16,1-13

25. neděle v mezidobí

Evangelium, se svou (domnělou) chválou nepoctivosti, pro nás představuje jen těžko stravitelnou porci biblického poselství. Ale – jako obvykle, nic není jen černobílé a brát Písmo doslova, bez odstupu a znalosti souvislostí, je zavádějící. Takže: nikde v Písmu nenajdeme, a najít ani nemůžeme, chválu a vyzdvihování nepoctivosti, zlodějiny, podvodů a korupce. To prostě nejde, vždyť Písmo je slovem Božím, a Bůh je svou samou podstatou pravdou, je protipólem vší nečestnosti, všeho hříchu. Ostatně, slyšeli jsme přetlumočené Boží slovo z úst proroka Amose hned v prvém čtení: „Vy, kteří říkáte: Kdypak už bude po sobotě, abychom mohli prodávat obilí, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah …i nejhorší obilí prodáme …“ V této ukázce smýšlení pradávných obchodníků jako bychom slyšeli i dnešní majitele obchodních řetězců: „Kdypak už bude po svátcích, abychom otevřeli a mohli si určovat ceny, podvádět klamnými akcemi a prodat všechno, i to nejhorší, zboží.“ To byl takový pokus o parafrázi, ale není snad pravdivá? Jak vidno, svět obchodu má stále stejná pravidla, a těmi je vydělat za každou cenu, a to klidně i za cenu podvodu. Hospodin, ten má pro starozákonní nepoctivce připravenou odplatu: „Hospodin přísahal: Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek.“ Musíme si přiznat, že proti Hospodinovu soudu, který narovná všechny nepravosti a bezpráví, jsou naše civilizované soudy, naše právo, bezzubé a bezmocné.

Spravedlnost a právo jsou (jakoby) postaveny na hlavu i v evangeliu. „Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě.“ Ten, který byl okraden, ještě chválí svého zkorumpovaného správce?!

Jak už výše řečeno, věci se mají jinak a rozhodně nejde o chválu nepoctivosti a bezpráví. Ona pochvala, která nás možná až vytáčí, je pochvalou za prozíravost, nikoli nepoctivost. Správce, který si (jako mnozí jiní správcové, ty dnešní nevyjímaje) krade do vlastní kapsy a okrádá svého pána, je zbaven svého výnosného korýtka, svého správcovství. Co teď? Ježíš mistrně tlumočí jeho myšlenky: „Co si počnu, když mne můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím a žebrat se stydím.“ To je trefně vystiženo, dnešní správce by nejspíš řekl: „Poctivě pracovat neumím (a nechci), jít na podporu nebo na úřad práce se stydím.“ A pak: „Už vím, co udělám!“ Řešení prekérní situace je nalezeno. Na úkor majitele, svého pána, si zajistím pomoc a podporu u lidí. Mechanismus podvodu je popsán – podvodem, kterým poškodím správce, zvýhodním dlužníky, odepíšu jim z jejich dluhu a tím si je zavážu. Správce, který dosud kradl a bral pro sebe, změní styl – dál sice krade, ale rozdává. Pro dlužníky se stává „milosrdným a velkorysým“, získává si jejich náklonnost a přátelství, které zanedlouho využije ve svůj prospěch. To vše na úkor svého pána.

Jako všechna podobenství a příklady je i tento „ze života“. Jaká je jeho duchovní rovina? Pánem je Bůh, který člověku, lidem všechno dává. Všechno co máme je Božím, nikoli naším vlastnictvím. A my jsme správci. Správci Božích darů. (Téma pro zpytování svědomí: jak zacházím s Božími dary, s Božím stvořením? Neničím a neznečišťuji přírodu? Opatruji a spravuji moudře všechny dary, které jsem dostal? Ochraňuji zdraví své a svých bližních …?)

Žádný správce není správcem navěky. Každý jednou musí skládat účty svému pánu. Nejinak i my jednou budeme „skládat účty“ svému Pánu a Bohu.  To je jedna stránka podobenství – máme být dobrými a poctivými správci. A ta druhá – máme být prozíraví. Z darů věcí hmotných, z nelpění na majetku a štědrosti si máme získávat své přátele. Nikoli s kalkulací „něco za něco“, jako onen správce. Nikoli s motivací dát, abych získal, abych si druhé zavázal, abych jimi mohl manipulovat, abych mohl hrát na strunu jejich oddané vděčnosti. Přestože byl nepoctivý správce pochválen, že si svoji prozíravostí zajistil dobrou budoucnost, nemá Ježíš na mysli chválit nepoctivost a vypočítavost. Jen ukazuje, co všechno jsme ochotni obětovat z Božích darů pro vlastní zisk, pro popularitu, oblíbenost a zavázanost, pro zajištěnou budoucnost, a jak lehkomyslní jsme ohledně věčnosti, ohledně Kristova soudu, kde v knize našeho života nebudou účty má dáti-dal, ale jen co jsi nezištně daroval. Moudrý a prozíravý člověk ví, že nic, co si nakrade z cizího, mu spásu nezajistí; že kladnými položkami našeho životního účtu je nezištnost, štědrost, velkorysost, laskavost, soucit, milosrdenství. Že navzdory světskému účetnictví platí, že čím více ztratím či daruji, tím více naleznu a získám. Boží ekonomika je opravdu jiná, než ta naše lidská, a nepoctivost, strohý pragmatismus se možná „vyplácí“ ve světském měřítku, ale nikoli u Boha. 

Kéž bychom, podle litery tohoto podobenství, byli vynalézaví, prozíraví ve snaze dosáhnout Božího království. A k tomu nám mohou pomoci i hodnoty tohoto světa, i náš majetek, bude-li naší jedinou motivací žít tak, abychom byli dobří správcové Božího majetku a tak mohli jednou slyšet slova: „Pojď služebníku dobrý; věrný jsi byl v malém, odměněn budeš velkým.“

Všichni jsme nositeli mnoha darů, správci Božích dober. U Boha máme otevřený účet „all inclusive“. Služme pravému Pánu, upírejme zrak k Božímu království. Neotročme majetku a mamonu a nebažme po světské slávě. Pouze Bůh je garantem zaručených, výnosných a jistých investic.

Jiří Vojtěch Černý