Úmrtí a pohřeb spolužáka Děpolda–Theobalda Czernína, hraběte z Chudenic
Počátkem července jsem se dozvěděl, že můj někdejší spolužák z bohosudovského biskupského gymnázia leží těžce nemocen ve Vinohradské nemocnici - že po operaci srdeční chlopně dochází k dalším a dalším závažným zdravotním komplikacím - a že prakticky už není naděje na uzdravení. A skutečně zanedlouho přišla zpráva, že Děpold zemřel dne 12. července. Narodil se v červenci 1936 a skonal opět v červenci – tedy téměř přesně v 79ti letech života. Datum pohřbu - vzhledem k tomu, že se očekávala účast zahraničních smutečních hostů - bylo stanoveno až na 28.VII. na 13. hodinu.
Spolu s několika dalšími bývalými spolužáky jsme se rozhodli doprovodit jej na jeho poslední cestě - do dymokurského kostela na smuteční obřad a k místu posledního odpočinku v czernínské hrobce poblíž kostela.
Už po příjezdu do obce Dymokury bylo zřejmé, že účast na pohřbu bude veliká: sjížděly se tam desítky a desítky aut, některé se zahraniční poznávací značkou. Byla zajištěna služba „regulovčíků“, kteří naváděli řidiče na parkovací plochy vyhrazené pro rodinu zemřelého, pro duchovenstvo či pro hosty. Rakev s tělem zesnulého byla už vystavena v kapli pěkně zrestaurovaného rodového zámku. Tam se ve 12,30 konalo privátní rozloučení; vedl je ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz, bratr paní Polyxeny Czernínové. Myslivci z místních i okolních lesních správ pak odnesli rakev do starobylého pohřebního vozu taženého dvěma vraníky - a průvod se vydal na cestu ze zámku do barokního kostela zářícího novou fasádou. Za rakví kráčela rodina a příbuzní a představitelé české i zahraniční šlechty. Cestou mírně sprchlo. Účast na pohřbu byla tak veliká, že se všichni do kostela nemohli vejít. V presbytáři mezi duchovenstvem byl pražský arcibiskup kardinál D. Duka, biskup F. Lobkowicz, který jako švagr zesnulého předsedal smutečním obřadům a diecézní biskup královehradecký J. Vokál. Spolu s nimi koncelebrovalo pět opatů našich nejvýznamnějších klášterů – mezi nimi i opat strahovského kláštera. V průvodu tedy bylo osm církevních hodnostářů v mitrách a řada kněží. Čestnou stráž stáli již zmínění myslivci a kromě nich i Lobkowitzká garda z Bavorska v historických stejnokrojích. Mešní čtení i přímluvy pronesli mladí příslušníci rodu.
Smuteční promluvu pronesl pan kardinál Duka: česky, německy a další zahraniční hosty pozdravil i francouzsky. Pěknou řeč na rozloučenou pronesla i starostka Dymokur. Velmi srdečně pohovořil pan Karel Schwarzenberk: zavzpomínal na doby těsně po válce, kdy spolu s Děpoldem jako téměř stejně staří kluci kamarádili, jak po „Vítězném únoru“ jeho rodina emigrovala do bezpečí, zatím co Czernínové zůstali věrni své vlasti i v době nesvobody, křivd a ponižování. Poděkoval paní Polyxeně za to, že v těžkých chvílích vždy věrně stála manželovi po boku, pomáhala mu nést trampoty života za totality a dala mu pět dětí, které společně vzorně vychovali. Na závěr pronesl pár přátelských slov k rodině zesnulého biskup František Lobkowitz.
Po církevním obřadu v kostele myslivci vypálili čestnou salvu, odnesli rakev s Děpoldem na vyvýšeninu u kostela a pomohli ji spustit do připravené hrobky.
Ve středu 5. srpna v 17.30 bude za zesnulého Děpolda sloužena zádušní mše svatá v kostele Panny Marie Pod Řetězem (u maltézských rytířů).
Karel Voplakal
