V Pavlových apoštolských šlépějích

Sk 18,9-18

Pátek po 6. velikonoční neděli

Včera jsme slavili Nanebevstoupení Páně, tato slavnost má vlastní texty, a tak nám uniklo vyprávění o Pavlově druhé apoštolské cestě. Dovolím si jen stručně připomenout, oč včera šlo, abychom mohli pokračovat v Pavlových apoštolských šlépějích.

Naposledy jsme jej slyšeli při promluvě na Areopagu, kde ovšem nezaujal, ba co víc, zesměšnil se. Před nejlepšími filosofy své doby přednesl řeč o „neznámém Bohu“, kterého Athéňané uctívají, a který je ve skutečnosti Božím Synem, Ježíšem Kristem. Až potud by jej posluchači „brali“, ale když začal mluvit o tom, že Ježíš vstal z mrtvých, že byl vzkříšen, s posměškem odešli, protože mluvit o vzkříšení zemřelého (nota bene ukřižovaného), je přece holý nesmysl. „Poslechneme se tě příště – jindy, snad …“ Poslední věta, kterou jsme slyšeli, byla: „Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korinta.“

Korint, Pavlovo osudové město. Korint (Korinthos), leží cca 80 km od Athén, byl to starořecký městský stát s významným přístavem, spojujícím Peloponéský průplav s řeckou pevninou. (První osídlení už v mladší době kamenné; v době mykénského období (1000 př.Kr.) se zde usadili Dórové. Podle mýtů byl předkem korintských králů bájný Sisyfos. Korint je zmiňován Homérem v souvislosti s trójskou válkou. Korintský chrám – Akrokorint, byl zasvěcen bohyni lásky Afrodité – v chrámu bylo více než 1000 chrámových kněžek = prostitutek. V městě byly dva přístavy, bylo to bohaté město obývané Římany, Řeky i Židy, vyhlášené svojí rozmařilostí a nemorálností, zejména díky množství námořníků, obchodníků a prostitutek. Když sem dorazil Pavel, byl prokonzulem Achaje Gallio (50-52), bratr Seneky.)

Pavel se po svém příchodu do Korinta setkává s jedním Židem, jménem Akvila, pocházejícího z Pontu, a s jeho manželkou Priscilou. Přišli z Říma (císař Klaudius vydal r.49 rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím). Protože byli, stejně jako Pavel, výrobci stanů, přidal se Pavel k nim a pracoval s nimi. (Pavlovým řemeslem byla výroba stanů – zhotovovat stanové látky z kozí srsti.) Každou sobotu chodil do synagogy a tam promlouval a snažil se oslovit Židy i pohany. Za Pavlem do Korinta po čase přichází z Makedonie Silas a Timotej a Pavel se tak výhradně může věnovat kázání o Kristu. To bylo tématem včerejšího úryvku ze Skutků apoštolů.

Dnes jsme mohli naslouchat veliké útěše a posile od Krista, které se Pavlovi dostalo ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti už napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Pravdivost těchto Kristových slov se měla brzy prokázat: Pavel se zde usadil půldruhého roku, než došlo k soudu. Místní Židé jej přivlekli před prokonzula Gallia a obžalovali, že přemlouvá lid k bohopoctě, která se příčí zákonu (Židé a odvolávají se na římské právo! – stejně jako žalobci Kristovi před Pilátem). Gallio jejich obžalobu odmítl s tím, že je to jejich věc. Tu se do hry vložili pohané a vzali spravedlnost do svých rukou – „popadli představeného synagógy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal.“

Pavel pobyl v Korintu ještě asi půl roku až rok, pak se vydal lodí do Sýrie. (Poznámka o tom, že: „si dal v Kenchrejích (Kenchreje – východní korintský přístav) ostříhat vlasy, protože udělal slib“, mluví o tom, že jako „nazirejský = zasvěcený Bohu“ složil slib, že bude dodržovat tělesnou – obřadní čistotu a neokusí opojného nápoje, nejméně po dobu 30 dní.)

Další jeho cesta vedla do Antiochie, kde symbolicky ukončil svoji tzv. Druhou apoštolskou cestu. Ale o tom zase příště.

Jiří Vojtěch Černý