V sobotu byl svátek evangelisty Marka

Ve třetí dekádě měsíce dubna následují bezprostředně po sobě svátky svatého biskupa Vojtěcha, rytířského drakobijce sv. Jiří a konečně i evangelisty sv. Marka. Myslím, že každý čtenář resp. každá čtenářka Simeona zná ve svém příbuzenstvu - ať blízkém či vzdáleném - někoho, kdo nosíval či nosí jméno některého z těchto světců. Nejinak je tomu i v naší rodině. Dnes bych se chtěl zaměřit hlavně na svátek posledního z těchto tří světců:

Na sobotu dne 25. dubna připadl svátek sv. Marka, evangelisty. Vzpomínám si, že když jsme tímto jménem před víc než půl stoletím křtili našeho prvorozeného, někteří známí nám tehdy říkali: ale to snad ne, jméno „Marek“ - to je přece příjmení, nikoli křestní jméno! Ani jsem se jim moc nedivil - tehdy opravdu jen málokteré dítě dostalo ve křtu toto jméno – a určitě bylo víc těch Marků či Markových, kteří je měli jako příjmení.

Nyní je tomu přece jen jinak; po naší zemi nyní běhá podstatně víc chlapců a mužů takto pokřtěných; kromě nesčetných „obyčejných“ nositelů tohoto jména existují také jejich jmenovci mediálně známí a všeobecně uznávaní: kdo by dnes neznal oblíbeného herce divadelní scény Ypsilonka, skvělého moderátora a písničkáře Marka Ebena, který mezi lidmi z „cechu inteligentních bavičů“ zaujímá po zásluze první místo! Anebo sympatického poslance Marka Výborného, který donedávna vedl stranu KDU-ČSL … a jistě by se našli i další mediálně známí Markové..

Markovo evangelium je historicky starší než Matoušovo, Lukášovo či Janovo- a zároveň je nejstručnější. Emblémem autora tohoto evangelia se stal lev - zvíře vyprahlých polopouští a pouště - údajně proto, že toto evangelium začíná kázáním sv. Jana Křtitele právě na poušti. Ke svatému Markovi se hlásí především město Benátky. Podobně jako Santiago de Compostella se stalo „městem sv. Jakuba“, svatý Marek a jeho lev jsou symbolicky „domovem“ v Benátkách - a jeho lva dokonce můžeme spatřit v benátském městském znaku.

Markovo pozoruhodné město jsem navštívil nejméně třikrát - a samozřejmě pokaždé jsem se aspoň na chvíli zastavil v tamním úžasném chrámu sv. Marka na stejnojmenném náměstí u paláce benátských dóžat. Rád si vzpomínám, když jsem tam byl po prvé s podnikovým zájezdem (bylo to právě v neděli ), dostali jsme po společné dopolední prohlídce tohoto chrámu rozchod až do odpoledního odjezdu, a tak jsem ostatní nechal odejít a sám jsem se tam ještě zdržel; sedl jsem si do jedné z prázdných předních lavic, abych se v tichu svatyně pomodlil a zároveň si trochu odpočinul - ale za nějakou chvíli se rozezněly polední zvony a hned poté se do chrámu začali scházet místní lidé, všichni slavnostně oblečení; posedali si do všech lavic a docela je zaplnili. Dostavil se i jakýsi vznešeně vyhlížející člověk ve smokingu s masívním zlatým řetězem na krku – a k mému údivu se usadil přímo vedle mne. takže jsem už ani nemohl odejít. Pochopil jsem, že zřejmě sedím v jemu vyhrazené lavici, ale už bylo příliš pozdě na to, abych odešel. Dokonce to vypadalo, že moje přítomnost není nijak na závadu. Takže jsem se uprostřed svátečních hostů zúčastnil velké pontifikální mše svaté. Je pravděpodobné, že ten zlatým řetězem ozdobený pán byl sám benátský purkmistr neboli primátor- a já –prostý český turista- jsem si ním „podal pac“ při pozdravení pokoje.

Nevzpomínám si, že by některý z více než stovky kostelů v Praze byl zasvěcený svatému Markovi; mimo Prahu je jich na v České republice celkem asi deset- většinou na Moravě a ve Slezsku, zpravidla je však můžeme nalézt v menších městech či obcích. Evangelista svatý Marek, autor první biblické Zprávy o pozemském životě našeho Pána by si jistě zasloužil, aby byl více ctěn i v naší zemi. Byl by určitě mocným patronem a přímluvcem v každé tísni - i v té současné, tak mimořádné situaci.

Milí čtenáři a čtenářky, přeji vám všem milost zdraví a Božího požehnání! Doufám, že tu současnou karanténu a s ní spojená omezení snášíte v pohodě. Už to skutečně trvá mnoho týdnů - a to pověstné „světélko na konci tunelu“ zatím jakoby ani vidět nebylo. Musíme se modlit a přes televizi či počítač se účastnit bohoslužeb. Je třeba vydržet a doufat, že s Boží pomocí nakonec všecko dobře dopadne, že to přežijeme – a že pak snad ledacos – zejména v mezilidských vztazích- bude lepší než předtím. Všichni přece známe přísloví: „všecko zlé je k něčemu dobré“!

Pro www.Simeon.cz napsal Karel Voplakal