Vánoční čas roku dvoutisícího dva a dvacátého se již bohužel chýlí ke konci
Čas tak rychle míjí, jakoby se kolem člověka stojícího blízko železniční trati přehnal v plné rychlosti expresní vlak: už z dálky si všimneme rychle se blížícího čela lokomotivy - a když se za vlakem dokážeme bleskurychle ohlédnout, stihneme ještě spatřit v dálce mizející koncová světla posledního vagónu - ale to, co je mezi tím, to je pouhá rachotící, v podstatě nerozeznatelná šedivá hmot - a tak si musíme dát pozor, aby i ty vánoční svátky nám jaksi neproklouzly mezi prsty: než se člověk naděje, jsou pryč; člověk si to ani nestačí uvědomit. Takže by nám z nich zbyla jen vzpomínka na tu fůru práce spojené s přípravami, s vařením, pečením a úklidem - a pak hned po svátcích již jen nostalgický pocit, že jsme tedy už zase zpátky ve všedních dnech - a že poté, co se už zanedlouho i ten kalendářní rok "překulí" - že zase budeme o rok starší... To by však bylo málo! Nechceme přece, aby ten prchavý, ale vzácný a drahý vánoční čas, kdy bychom si měli s hlubokou vděčností připomínat tu ohromující vtělenou Lásku Boží, proletěl kolem nás bez užitku, aby nám nezanechal nic pozitivního v duši, abychom se na Děťátko v jeslích dívali jen jako na milou národopisnou idylu, bez které se případně můžeme i obejít...
Mám jednu dětskou vzpomínku - asi tu mou vůbec nejstarší vůbec: pamatuji se, že když jsem byl asi ve věku dva až tři roky, že když mne maminka ukládala večer ke spaní, šeptem mi prozradila: "Až se vyspíš, tak bude Štědrý den a večer přijde Ježíšek!" Určitě jsem v tomto věku ještě moc nechápal, co to vlastně znamená, ale asi jsem přece jen tušil, že "zítra se stane něco zvláštního, výjimečného a tajuplného" - a dodnes mám někdy ve snu pocit, jako by mne od té doby nedělilo víc než osmdesát let...
Škoda, že Štědrý večer je už opět za námi - přece jen to je čas výjimečný - a i když ten podstatný rys Vánoc a vlastně i skutečný vánoční příběh a princip vánočního dění se již mnoha lidem jaksi vytratil, anebo jej mají jen tak nějak "mlhavě" uložený na tom svém mozkovém "hard disku", přesto snad mnohým zatrne u srdce, když právě na Štědrý večer uslyší třeba z televize či rádia slova vánoční písně:
"Vítej nám, vítej nám, Dítě nebes krásy, světa všem končinám vzešlo Světlo spásy!"
Všichni dnes potřebujeme především nějakou naději. Přeji vám, milí čtenáři Simeona, aby vás tyto už skoro končící vánoční svátky nabily pozitivní energií a zanechaly nejen krásnou vzpomínku, ale také to "Slunce v duši" - tak jak to kdysi při televizních předpovědích počasí přával posluchačům meteorolog pan Zakopčaník!
Pro Simeon.cz zapsal Karel Voplakal
Kresba: autor
