Velebit Boha
Zj 4,1-11
Středa 33. týdne
V knize Zjevení jsme od listů, adresovaných křesťanským obcím, přešli k prvním viděním, doslova vytržením, uchvácením mysli, která měl evangelista Jan ve vyhnanství na ostrově Patmos. A hned v prvním vidění nám dává sv. Jan maličko nahlédnout za práh samého nebe. „Dveře do nebe byly dokořán – a hlas mne zval: „Pojď sem nahoru, ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti … A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně (někdo) seděl …“
Je nepochybné, že Jan ve svém vidění opravdu překročil práh pozemského a nahlédl tam, kam nikdo z pozemšťanů. A co o svém vytržení do nebe říká? V jeho středu sedí Všemohoucí na trůnu. Trůn označuje jeho královskou a soudcovskou moc, jeho nejvyšší postavení jako vládce nebe a země. Sám Jan nepopisuje – zřejmě toho ani není schopen, samotnou postavu. Líčí všechny detaily kolem, představuje rekvizity, rozpoznává zář drahokamů, ale o postavě samé neříká nic bližšího.
V intencích staroorientálního myšlení ukazuje na moc panovníka popisem jeho dvora. Nestačí mu zmínka o velikosti zástupu andělů. V působivém obrazu líčí, že kolem centrálního trůnu s Panovníkem (Hospodinem) je dalších 24 trůnů se starci. I to je významný symbol, dvojnásobek důležitého čísla 12 můžeme vysvětlit jako 12 patriarchů SZ a 12 apoštolů zákona Nového. (Jiný výklad říká, že jde o anděly, kteří mají za úkol klanět se Bohu dnem i nocí, a číslo 24 ukazuje na počet hodin dne.) Dále sedm božích duchů, to je významný symbol samého Ducha sv. v jeho plnosti. A nakonec ony čtyři, až strašidelné bytosti, v podobě lva, býka, člověka a orla. Číslo 4 je v Písmu symbolem čtyř světových stran, čtyř živelných elementů (vzduch, oheň, země, voda) - značí tedy přeneseně celý svět. (My nadto známe atributy evangelistů a víme, že jsou stejné, mají snad tyto záhadné bytosti ukazovat na čtyři evangelisty? Nevím.) Co je ale podstatné, je to, co všechny tyto bytosti soustředěné kolem trůnu Božího, dělají. Vzdávají mu hold, klaní se mu, oslavují jej adorací. To je to, co je v dnešním úryvku nejdůležitější! Klanění a velebení Boha. Jan završuje dnešní úryvek hymnem, který nám není neznámý: „Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest a moc, protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“
Hymnus oslavující Boha jako Pána nebe a země, jako Stvořitele, Všemohoucího, v jehož rukou je soustředěno vše. Celý vesmír, stejně jako život každého jednoho tvora. A člověk, jenž je před ním prachem země a přece osobně milovaným stvořením, nemůže dělat nic jiného, než se sklonit před jeho svrchovaností a jemu se klanět. Vzdávat hold. Uctívat. Chválit. Děkovat. Adorovat.
Snad je toto hlavním poselstvím toho dnešního Janova nahlédnutí za oponu neviditelného. Už zde na zemi máme konat to, co bude jednou v nebi věčným nebeským úkonem. Velebit Boha, který je Pánem všeho stvoření. Splynout v jediný nebeský akord chval a díků.
Jiří Vojtěch Černý
