Velikonoční vigilie je největší událostí celého roku
Gn 1,1-2,2
Ex 14,15-15,1
Ez 36,16-28
Zmrtvýchvstání - VIGILIE
Věřte mi, nebo ne, Velikonoční vigilie je největší událostí celého roku. My jsme si zvykli pokládat za nejvýznamnější slavnost Narození Pána, vánoce, ale není to správné a pravdivé. O betlémské noci se narodil Boží Syn, náš Spasitel, ale do dnešní noci totiž zahrnujeme celé dějiny lidstva, celé dějiny spásy, do dnešní noci zahrnujeme celou minulost i budoucnost Božího lidu. Něco nám o tom napovídají dnešní čtení. (V dnešní bohoslužbě slova jich sice má být 9, ale my jsme četli jen 4, což církev z pastoračních důvodů povoluje.)
Hned v prvním čtení je nám nastíněno celé stvořitelské dílo Boží, tak jak jej Bůh v popisovaných sedmi dnech učinil. (My víme, že oněch sedm dní není přesným časovým úsekem, ale vyjádřením plnosti a posloupnosti tvoření.) Klíčovým čtením ze SZ, a pro dnešní noc nejdůležitějším, je popis přechodu Židů Rudým mořem, po útěku z egyptského otroctví. Klíčovým proto, že právě Pascha - PŘEJITÍ je ústředním momentem dnešní noci a velikonoc vůbec. Zázračně přešel Bůh Egyptem a pobil vše prvorozené, zázračně přešli Židé Rudým mořem, a tak se nejen zachránili před Egypťany, ale prodělali i očistu své víry ve všemohoucího Hospodina – Zachránce a vysvoboditele z otroctví - tento přechod si připomínáme při křtu, který je také naším osvobozením ze jha hříchu a novým stvořením. To nám připomíná třetí SZ čtení z proroka Ezechiele – ten jej píše v době tolik těžké pro zbytky izraelského národa, kdy je po zničení chrámu vyhnán do Babylóna a do celého tehdy známého světa. Hospodin slibuje ústy proroka, že znovu shromáždí svůj lid, že jej očistí od jeho hříchů a vloží do jejich hrudi nové srdce, ne to staré a tvrdé z kamene, ale lidské, dobrotivé, z masa a krve. Slibuje jim rovněž vysvobození z babylónského otroctví a návrat do jejich zaslíbené země a svoji - Boží věrnost, na oplátku za jejich nevěrnost. V tom můžeme všichni vidět příslib do budoucna, kdy svůj, sice nevěrný a chybující, avšak přesto milovaný lid Bůh shromáždí ve svém nebeském království.
Novozákonní epištola z listu Římanům má ryze křestní obsah. Není divu, vždyť křest stojí v popředí zájmu dnešní noci. Vždyť právě o této noci se dříve křtili katechumené (a od bílé barvy jejich křestních rouch nazýváme už po tisíciletí dnešní den Bílou sobotou). My dnes odsouváme křty na jiné dny, ale dopouštíme se tím, pro svoji pohodlnost, křivdy na smyslu a významu dnešní slavnosti. Sv. Pavel v epištole přirovnává ponoření do křestní vody k pohřbení všeho starého a hříšného, a následné vynoření se z křestní vody k zmrtvýchvstání s Kristem. (Zase, jen na okraj podotýkám, že církev zpočátku křtila jen dospělé katechumeny a křest že se konal nejprve v řekách a teprve později v kostelech, v tzv. baptisteriích, trojím ponořením pod hladinu. Právě ono trojí ponoření symbolizuje tři dny, které Kristus ležel v hrobě.) Evangelium nám, jako poslední čtení, představuje starostlivé ženy, které jdou, brzy zrána po sobotě, tedy hned jak je to možné, prokázat Ježíši službu lásky, službu poslední. Jejich starosti ohledně odvalení těžkého kamene před vchodem do hrobu jsou zbytečné. Kámen je odvalen. A anděl říká ono nepochopitelné: „Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Není zde, byl vzkříšen!“ A tento zázrak všech zázraků si právě teď připomínáme. Kristovo zmrtvýchvstání. Není zde, byl vzkříšen! Není zde v okovech temnot a zmaru, překonal smrt, zlomil její ostří, její nevyhnutelnost a definitivnost. Vstal z mrtvých!
Moji milí. Toto je nejvýznamnější sdělení, které mohlo k člověku zaznít. Ježíš, Syn Boží, překonal smrt, vstal z mrtvých, aby nám vrátil život, ztracený hříchem. Cenu za naši lidskou slabost, za naši nevěrnost, za všechny hříchy, co jich lidstvo od Adamova selhání natropilo, již zaplatil. Svou smrtí na kříži. A nyní je zde, uprostřed nás – a to je důvod k nevýslovné radosti. To je důvod k našemu osobnímu Aleluja!
Jiří Vojtěch Černý
