Věta určená všem: kdo hledá, ten najde

Oz 14,2-10

Mk 12,28-34

Pátek po 3. neděli postní

Zaměřím se dnes na dvě poslední věty obou čtení, tedy starozákonního Ozeáše i Ježíšova evangelia. To prvé končí větou: „Přímé jsou Hospodinovy cesty, spravedliví po nich kráčejí, bezbožní však na nich padnou.“ A Ježíš v evangeliu zakončuje pro změnu svůj dialog s jedním z učitelů zákona: „Nejsi daleko od Božího království.“

Čím mne tyto věty oslovily? Nebo, co mají společného?

Vždy v nich jde o cestu, o směřování – a to k cíli, který přesahuje horizont našich pozemských cest a směřují k cíli naší existence, tj. k Bohu, do Božího království.

Hospodin, který je pravda sama, spravedlnost a moudrost, nás, svůj milovaný lid, touží vodit po správných, nových, přímých cestách. (On rozhodně není tím, kdo by nám škodolibě házel klacky pod nohy, jak si mnozí Boha představují – ostatně, na to si spolehlivě stačíme sami.) V Písmu se opakovaně praví: „Přímá je cesta spravedlivých“ – a ono to má svou logiku. Vždyť spravedlnost znamená žít v právu, s pravdou, v pravdě - a to lze jen rovně, čestně, s odkrytým hledím; bez zákrut, kompromisů, zámlk, přetvářky, polopravd, bez lží a bezpráví. Přímá, rovná, nikoli však pohodlná - právě naopak, velmi náročná, je cesta spravedlivých. Ale stojí, opravdu stojí za tu námahu po ní jít. Ona totiž Boží cesta, cesta spravedlivých, jediná vede k cíli – a tím je právě Boží království, ono přebývání před Jeho tváří.

To pochopil onen zákoník z evangelia. I když je důvodem proč oslovuje Ježíše nejspíš úmysl dostat jej do úzkých, Kristova odpověď mu pomůže přenést se přes úzké a striktně vymezené chápání Božího zákona, jak jej vnímal doposud a nahlédnout jej Kristovýma očima. Onen zákoník, ač jeho původní úmysly nebyly příliš čestné, si zaslouží obdiv a uznání. Protože je člověkem upřímným. Jeho osobní velikost spočívá právě v tom, že učení, ve kterém vyrostl a které doposud vnímal jako neměnné, dokáže opustit a přijmout Kristovu interpretaci Božího zákona. Zákona všezahrnující, přesahující lásky – lásky k Bohu, k bližnímu, stejně jako k sobě samému - a to vše v harmonické jednotě. Ježíš, jak také opakovaně zdůrazňoval: „nepřišel zákon zrušit, ale naplnit“ – naplnit pravým obsahem, kterým je láska. „Miluj Boha“ a v Bohu také všechno jeho stvoření, všechny lidi bez rozdílu, vždyť jsou stvořeni z lásky k Božímu obrazu, a stejně tak: miluj sebe, nikoli sebestřednou sebeláskou, ale s vědomím své vlastní hodnoty; vždyť každý z nás má v Božích očích nesmírnou a jedinečnou cenu. Cenu Božího dítěte, pozvaného do domu Otcova. Do domu, kam vede jediná a přímá cesta, cesta spravedlnosti a pokoje.

Pro nás, novozákonní lid, je to cesta Ježíšova, vždyť On sám je cesta, pravda a život. Naplněný život zde na zemi a jednou život věčný v tom, který je pravda a láska. Který je milovaným Synem našeho milujícího Otce. Věřte mi, stojí za tu trochy námahy jít po cestě pravdy – i když tady na zemi je mnohdy zarostlá bodláčím nepochopení a lemovaná mnohým trápením a příkořím.

Pro povzbuzení vám tedy ještě jednou zopakuji, co říká prorok Ozeáš svým krajanům, odpadlým od víry svých Otců: „Přímé jsou Hospodinovy cesty, spravedliví po nich kráčejí…“ a také větu určenou všem, kdo hledají - a kdo hledá, ten najde: „Nejsi daleko od Božího království.“ Kéž bychom svým životem, svým jednáním a vírou, mohli tuto Kristovu větu vztáhnout i na sebe.

Jiří Vojtěch Černý