Výzva adresovaná nám všem
Jon 3,1-10
Mk 1,14-20
3. neděle v mezidobí
„Duchovní povolání, jímž Pán volá každého člověka, je milost a bezplatný dar, zavazující k hlásání evangelia, přičemž tento úkol se stává zdrojem nového života a opravdové radosti“ – to jsou slova papeže Františka v poselství k letošnímu, už k 60. Světovému dni modliteb za duchovní povolání. Proč jsem tato slova v úvodu připomenul? Protože texty této, 3. neděle v mezidobí (a mimochodem i neděle Božího slova) také hovoří o povolání, a to jak starozákonního Jonáše, tak dvojice novozákonních bratří Šimona a Ondřeje a Jakuba a Jana. Ten prvý před Božím hlasem zvoucím k následování nejprve utekl, ti druzí se zvedli a následovali Ježíše, Syna Božího, hned na prvé slovo. A pak jsme tady my, lidé 21. stol., kteří a priori utíkáme před vším náročným, nestandardním a před hlasem zvoucím k následování si zacpáváme uši. Nakonec nás to, k čemu jsme povoláni, stejně dostane. Kolik však ztratíme času, energie a příležitostí. Tím se podobáme Jonášovi z prvého čtení, a přitom, jak mnoho bychom získali, kdybychom přijali Boží výzvu k následování stejně bezvýhradně a přímočaře, jako oni rybáři z evangelia.
To začíná v Galileji, kde se, obrazně řečeno, dovršuje výměna dvou stěžejních postav Nového zákona.
Jan Křtitel, ten který připravoval cestu Pánu a poukázal na přítomného Krista - jak jsme slyšeli minulou neděli: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“, je uvězněn a Ježíš přichází, aby začal své poslání kazatele: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ V těchto dvou větách se skrývá, možno říci, Kristův manifest. Slovesa, určující děj: „naplnil se čas – obraťte se – věřte!“ A také označení prostředku a cíle Kristova působení. „Evangelium - Boží království“.
Boží čas od věků určený, se v Kristu naplnil, což je dobrou zprávou (eu-angelion) pro všechny. Boží království je už nadosah – je však třeba se obrátit – změnit své životní cesty a směřování a uvěřit, že Kristus je Boží Syn.
Ježíš jde podél Galilejského moře a podá názorný příklad, jak se radostná zvěst evangelia naplňuje, jak vypadá ono „obrácení“.
Šimon a jeho bratr Ondřej, dělají to, co je jim vlastní – jsou rybáři, tudíž loví ryby. On je však povolá, aby se stali rybáři lidí. Těžko si pod tím mohou představit něco konkrétního, důležité je však to, co udělají. „Ihned nechali sítě a následovali ho.“ Opodál spravují sítě další rybáři, synové Zebedeovy, Jakub a Jan „a Ježíš je hned povolal“. Také oni nechají své sítě, své lodě, své jistoty – a jdou za ním. To je to zásadní: „jdou za ním“. To je v praxi naplněná výzva k obrácení. Ono „obraťte se“. Zanechte všeho, změňte směr svého dosavadního života, vydejte se za mnou. Nezvažujte žádná pro a proti, neobracejte se k tomu, co bylo; odvraťte se od věcí tohoto světa a obraťte se ke mně, obraťte svou pozornost na mne. Dejte mi svou důvěru – věřte ve mně – a já se stanu pro vás cestou, já naplním váš život, já mu dám smysl a také cíl – Boží království.
„Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“ Čas se naplnil – v Kristu. (Tak, jak píše sv. Pavel v listu Galaťanům: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, podrobené Zákonu.“) A tento Boží Syn začíná naplňovat své odvěké poslání – stát se Vykupitelem všech, kdo v něj uvěří. Kdo se obrátí. „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Věta tak obsažná. Tak aktuální. A přece, tak přehlížená – vždyť vzít ji vážně, znamená obrátit svůj život „vzhůru nohama“.
Třeba tak, jako obrátil Hospodin život Jonášovi v prvém čtení. My jsme četli jenom úryvek z této knihy, setkali jsme se s Jonášem, který už před Hospodinem kapituloval. Poznal, bolestně prožil na vlastní kůži to, že před Božím posláním, povoláním, nelze utéci. Pokoušel se o to, všichni znáte příběh o Jonášovi v útrobách velké ryby (velryby). Dostal se tam, když odmítl přijmout Boží poslání, být Božím hlasatelem zkázy Ninive. Musel si prožít všechny útrapy, za které si mohl on sám. Když byl svržen do rozbouřeného moře jako oběť smíru, v temnotě tří dnů a nocí (na což se bude odvolávat Ježíš při líčení své smrti) dozrál ke svému „obrácení“. A vyvržen na břeh, jde už bez výmluv a vytáček splnit to, k čemu jej Bůh povolal.
Kristus, Boží Syn, stojí před galilejskými rybáři jako člověk, jako jeden z nich. Bylo by těžké jej odmítnout, a pak, nemyslím, že by tito rybáři odmítnout chtěli. O tom svědčí jejich reakce: „… ihned nechali sítě …zanechali svého otce Zebedea na lodi a odešli za ním …“.
Ježíš je vyzval k následování – a oni uposlechli. Bez výhrad, neodkladně, hned. K následování patří obrácení a současně, bez obrácení nelze Krista následovat. A jaké přineslo jejich obrácení, jejich následování Krista plody, to víme nejen z evangelií, ale i z dějin církve.
Hrstka galilejských rybářů se skutečně stala „rybáři lidí“, když jako apoštolové po Kristově vzkříšení, a posíleni Duchem svatým, neohroženě hlásali Kristovo evangelium.
Evangelium – radostnou zvěst o Kristu, jehož prvními slovy je výzva, adresovaná nám všem: „Obraťte se a věřte evangeliu!“
Jiří Vojtěch Černý
