Vzpomínka na zesnulého papeže Benedikta XVI.
Na konci kalendářního roku 2022 zemřel ve velmi úctyhodném věku emeritní papež Benedikt XVI., jehož celý křesťanský svět před jeho zvolením hlavou katolické Církve znal jako kardinála Josefa Ratzingera - jednoho z nejvýznamnějších kardinálů vatikánské kurie, vědce a geniálního teologa. Papež Benedikt XVI. byl kromě Jana Pavla II. jediným z papežů, kteří kdy navštívili naši vlast.
Jeho předchůdce - nezapomenutelný sv. Jan Pavel II. byl díky pozvání prezidenta Václava Havla na návštěvě naší vlasti dokonce třikrát: po prvé hned následující rok po "Sametové revoluci" - v roce 1990 a pak ještě v letech 1995 a 1997! Třikrát se tedy setkaly dvě mimořádně významné osobnosti - celosvětově milovaný papež s naším nejuznávanějším státníkem. Při těchto papežských návštěvách mohli věřící tehdejšího papeže vidět "na živo" na mnoha místech: na pražské Letenské pláni, na Velehradě, v Olomouci, v Hradci Králové, na Svatém Kopečku, na velkém Všesokolském strahovském stadionu i jinde.
Jeho nástupce - Svatý Otec Benedikt XVI. - přijel do České republiky na pozvání od České biskupské konference i od tehdejší hlavy státu v roce 2009 - tedy jen čtyři roky po svém zvolení papežem. Jeho návštěva se uskutečnila právě ve dnech, kdy se slaví svatováclavské jubileum. Proto kromě Prahy a Brna zavítal především do Staré Boleslavi. V Praze mimo jiné navštívil malostranský kostel Panny Marie Vítězné, kde uctil milostnou sošku Pražského Jezulátka. Od té doby v tomto kostele uchovávají vzácný obrázek papeže Benedikta, jak pokorně klečí před oltářem Jezulátka, tam kde se uchovává Eucharistie. Do kostela se vešel jen velmi omezený počet věřících, ale tisíce lidí na chodnících sledovaly papežův příjezd i odjezd z této svatyně. Byl to nezapomenutelný dojem zahlédnout takovouto vzácnou osobnost poměrně zblízka. Byl tak jiný než jeho předchůdce, ale přesto stejně tak milý, laskavý obdivuhodný a úctyhodný.
Těžištěm návštěvy papeže Benedikta však byla především svatováclavská bohoslužba ve Staré Boleslavi a setkání s nesčetnými poutníky na nedalekém letišti. Snad každý křesťan jej chtěl vidět "naživo"- nejen přes televizní obrazovku - a tak se lidé ve svých farnostech houfně hlásili o vstupenky (vzhledem k počtu zájemců samozřejmě pouze k stání) do vymezených farních, vikariátních, resp. diecézních sektorů. Z důvodů tak velkého zájmu však nebyla moc velká naděje, že by ze všech těchto relativně vzdálených míst bylo dobře vidět na papežský oltář; byly sice instalovány obří obrazovky, ale to přece jen není totéž jako přímý oční kontakt. Papež sice projížděl uličkami mezi jednotlivými sektory v "Pappamobilu", ale to byla jen krátká chvíle, kdy jej lidé mohli spatřit.
Ne pro každého bylo snadné vydržet stát několik hodin v davu v ohraničeném prostoru; zejména pro seniory to byla velká oběť. Vzal jsem si proto s sebou malou skládací stoličku, abychom se mohli s manželkou vystřídat a aspoň občas si trochu odpočinout.
Nakonec se na nás nečekaně usmálo štěstí: kamarád, který tehdy pracoval ve státních službách a měl možnost být v prestižnějším sektoru poměrně blízko k podiu s papežským oltářem, "propašoval" tam i nás, a tak jsme na slavnostní liturgii viděli docela dobře. Dokonce jsme tam našli místa k sezení, takže jsem tu svou stoličku vlastně ani nepotřeboval. V našem okolí jsme si všimli mnoha známých osobností: vzpomínám si, že ve frontě těsně před námi šla ke sv. přijímání na příklad známá disidentka paní Dana Němcová. Náhodou jsme se na pár vteřin dostali do záběru televizní kamery - a tak mi pak mnoho známých říkalo, že nás zahlédli v televizním přenosu.
Na návštěvu papeže Benedikta asi nikdy nezapomeneme...
Requiescat in Pace!
Karel Voplakal
