Vzpomínky na P. Miloslava Šiffela

Když jsme se někoho z okruhu našich pražských známých zeptali, zdali také náhodou nezná otce Miloslava Šiffela, někteří neznali, ale dost často jsme se dočkali odpovědi: "Jak by ne, to víš, že ho známe! - To je přece ten sympatický pan farář z pouchovské farnosti v Hradci! Byli jsme s ním přece jednou na zájezdu pořadaném Diecézním centrem pro seniory v Hradci Králové - a bylo to s ním moc fajn!"

Ano, takto jsme ho znali i my, kteří sice nenavštěvujeme jeho kněžské působiště v Pouchově, ale měli jsme to štěstí, že právě otec Miloslav duchovně doprovázel ten či onen poutní zájezd do zahraničí, či "jen" po tuzemských poutních místech. A bylo to skutečně tak, že zájezdy s ním byly nezapomenutelné. Byl to velice vzdělaný a moudrý - a přitom mimořádně laskavý člověk, měl nevyčerpatelnou zásobu vědomostí, jež dokázal předávat milým, velmi přitažlivým způsobem - a když už jsme byli fyzicky unaveni z cestování a také z tolika nových poznatků a dojmů, měl vždy pro poutníky pochopení a svůj výklad milým způsobem "přeladil" na humorné historky a anekdoty, jež dokázal přímo sypat z rukávu.

Vzpomínám především na dvě takové náročné poutní cesty, z nichž jsme si - díky jeho duchovnímu provázení - opravdu hodně odnesli: především vzpomínám na meditační pouť do francouzské La Saletty, kde jsme na tomto poutním místě doslova stěsnaném mezi horami pobyli dokonce několik dní a prožili důkladnou duchovní obnovu. Otec Miloslav tam měl pro nás denně úžasné mariánské promluvy. Všichni jsme se snažili co nejvíc z nich si zapamatovat a zapsat; jen škoda, že jsme si je tehdy nenahrávali. A po večerech bývaly působivé lampiónové průvody s mezinárodní účastí po horských chodníčcích nad poutní bazilikou za zpěvu místního chorálu: "Viérge de La Salette, tous nos coeurs sont á Vous, en ce saint jour de féte, du ciel bénissez-nous!" (=Ó Panno Lasalletská, všecka naše srdce jsou s Tebou! V tento sváteční den prosíme: žehnej nám s nebe!)

Po skončení těchto mariánských exercicií jsme ještě nejeli přímo domů; udělal s námi velikou okliku přes ekumenický areál Taizé, ukázal nám zbytky kdysi slavného a významného kláštera v Cluny a také svatyni v Arsu - působišti svatého kněze Jeana Marie Vianney. Na tomto vzácném místě pro nás otec Miloslav sloužil mši svatou a naši poutníci při ní zpívali líbezné české mariánské písně.

Cílem jiného nezapomenutelného putování s otcem Miloslavem bylo Věčné město Řím- s jeho Callistovými katakombami, kostelíkem "Quo vadis, Domine" na starobylé cestě Via Appia, Mamertinský žalář a Forum Romanum, obří amfitheatr Collosseum a samozřejmě všecky čtyři římské "baziliky Maior"- především ta Svatopetrská ve Vatikánu a ta Svatopavelská - "Za hradbami". Sotva který průvodce by nám tato místa dokázal tak krásně přiblížit.

Tento výjimečný kněz se ráno 16. února rozžehnal s tímto světem; Bůh si jej povolal po dlouhém utrpení těžké nemoci - a my věříme, že pater Miloslav na prahu věčnosti uslyšel ta nejvíc žádoucí slova: "Dobře, služebníku dobrý, věrný! Vejdi v radost Pána svého!"

Pro web Simeon.cz napsal Karel Voplakal