Za lepším životem

V dobách protektorátu, kdy nám Hitler odměřil stravu dle potravinových lístků, mně maminka vyprávěla, že za 1. světové války viděla zoufalé ženy, které vzaly útokem sklady mouky a brambor, aby nasytily hladové děti. A tak se divím, že desetitisíce imigrantů z Asie i Afriky, kteří zaplavili Evropu, nezaútočí na supermarkety a přepychové hotely. Vždyť oni u nás hledají lepší život! Táta Vladimíra Menšíka odešel kdysi se svými bratry do Francie také za lepším životem. Stejně tak tisíce Slováků do Ameriky. Můj otec chtěl, abych studoval a měl lepší život než on. Lepší život dodnes slibují všichni politikové. To je touha mladých. Jenže – co nám dnes v Evropě k tomu chybí?

Ale chybí! Lepší život nepřinese jen špičková technika, fast-food, cestování či zábava. Není nutná jen civilizace prostředí, leč i civilizace nitra. Ta pokulhává staletí vzad. Ne žaludek, avšak duše člověka má hlad. Třetina národa pojídá psychofarmaka! Naši předkové znali pokrm, který živí lidskou duši. (Jan 6,32-58). Zástup, který půjde 17. 10. Brnem za monstrancí, ať to připomene.

Jan Rybář