Zajímavosti těchto dnů: Mons. Tomáš Holub novým plzeňským biskupem a poslední rozloučení s P. Robertem Mayerem

V pátek 12. února ráno jsem byl na mši svaté v klášterním kostele U karmelitek na Hradčanech, kde obvykle sloužívá P. doc. ThDr Jiří Skoblík, ale tentokrát tam místo něj celebroval Mons. Tomáš Holub s dalšími dvěma mladými kněžími. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože tam chodívají celebrovat i jiní, na příklad emeritní arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Ale totéž dopoledne jsem měl puštěné rádio Proglas; ohlásili, že ve 12 hodin bude na TV Noe přenos z Plzně, která dostane nového diecézního biskupa. Když jsme si pustili ten přímý přenos z plzeňské katedrály sv. Bartoloměje, viděl jsem k svému údivu téhož P. Tomáše Holuba, jak z rukou papežského nuncia přebírá své biskupské pověření jako nástupce biskupa Františka Radkovského. Myslím, že to byla velmi dobrá volba; Tomáš Holub se asi všem jeví jako velmi schopný a sympatický člověk; všichni víme, že měl již několik významných funkcí, v nichž se plně osvědčil (jak jako vrchní armádní kaplan, tak i jako generální sekretář biskupské konference). Rádi vzpomínáme na jeho zajímavou přednášku pro farníky u nás na Bílé Hoře, takže jsme ho poznali i osobně.

Náš duchovní správce P. Benedikt OSB se již několik dní modlíval za velmi těžce zraněného mladého oblíbeného kněze z řádu minoritů P. Mayera z Brna, který bohužel po několika dnech svému tragickému zranění podlehl. Ve čtvrtek televize Noe přenášela smuteční obřad a zádušní mši svatou z brněnského kostela U Dvou Janů; kostel byl zcela zaplněný - a kromě spousty kněží se zúčastnili i tři biskupové: brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle a dva biskupové z Českých Budějovic - nový sídelní biskup Vlastimil Kročil i jeho pomocný biskup Pavel Posád; každý z biskupů i z minoritských kněží pronesl pár vřelých slov nad rakví vzácného kněze; zvlášť příspěvek otce biskupa Posáda byl velmi zajímavý: řekl totiž, že s otcem Mayerem naposledy hovořil jen několik dní před jeho smrtelným úrazem, po němž pak ještě čtyři dny zápasil se smrtí. Při tom posledním setkání mu otec Mayer pověděl anekdotu, která však nyní - v kontextu s jeho blízkou smrtí - zní velmi zvláštně, a kterou zde proto nad jeho rakví neváhá zopakovat: Na nebeskou bránu někdo zatluče; svatý Petr otevře, ale nikoho nevidí; zavře tedy a pomyslí si, že se mu to asi jen zdálo. Ale za chvíli se naléhavé klepání ozve znovu. Ale před branou opět nikdo nestojí, a tak si trochu mrzutě řekne: „To si snad někdo dělá ze mne legraci!“ Ozve se však tichý hlas: „Nezlob se, svatý Petře! Já se do toho nebe už strašně moc těším, když ale zde na zemi se stále ještě pokoušejí mne oživovat…“

Karel Voplakal