Znovu ticho a dusno

Už ani muk! Tak končila moje maminka diskusi se mnou vždycky, když jsem trval na svém. S rodiči přece mohou diskutovat pouze dospělí potomci! – Už ani muk! slyším také v české církvi. „Se širší diskusí se nepočítá, tato fáze už proběhla“. (KT 44-14). Asi opravdu proběhla, jako myška proběhla, že jsme si to ani neuvědomili, tato fáze… Diskuse k jednání biskupské synody v Římě. Nejedná se tam o uvolnění morálky, ale o řešení situace milionu katolíků, postižených rozvodem nebo úchylkou. Známe to z evangelia: kdo opustí svůj protějšek a vezme si jiný, cizoloží. Toho, kdo zůstane opuštěný, Ježíš nezmiňuje, ten je tedy mimo hru. Ale i cizoložník může jednou své věrolomnosti litovat, leč není mu pomoci. Má rozbít svou rodinu? V církvi je možné odpustit bestiálním vrahům a podat jim Eucharistii, ale kajícím rozvedeným a civilně oddaným to nelze, byť sebevíce litují. Zpovědník by rád, ale právník je proti: „My máme zákon…“ (Jan 19,7). Leč „běda vám, znalci Zákona!“ (Lk 11,52).

Už ani muk; s diskusí se nepočítá, říká se nám, i když jsme dávno dospělí. Od Krista by nikdo neslyšel „nejde to“, když se mu kdo vrhnul k nohám. „Nejde to“, slyší miliony lidí od poloviny biskupů světa. „Jde to“, říká ta druhá polovina. Která z nich je blíž Ježíšovi?

Jan Rybář