Zpytovat své svědomí

Sk 19,1-8

Jan 16,29-33

Pondělí po 7. neděli velikonoční

V sobotu jsme se seznámili s novou postavou dějin prvních křesťanů. Do Efesu přichází putující (potulný) kazatel, alexandrijský Žid, s řeckým jménem Apollos.

Je výborným řečníkem a znalcem židovského Zákona a Proroků a je seznámen s postavou Ježíše, kterého hlásal Jan Křtitel. Díky svým znalostem Písma dokládá v synagógách, že právě Ježíš je oním očekávaným Mesiášem. Neví však o Kristu nic konkrétního, zřejmě ani o jeho spasitelném ukřižování a zmtvýchvstání. Jeho znalosti pochází od učedníků Jana Křtitele, nikoli Kristových a proto má v učení Kristovy církve, možno říci, jisté mezery. Ujmou se jej Priscilla a Akvila a vezmou jej s sebou do Korinta, kde doplňují jeho vzdělání v křesťanské nauce. Apollos působí s úspěchem, umí oslovit Židy i pohany, ale nemůže jim předat, co sám nemá. Kristův křest a dary Ducha sv.

To vyplývá z dnešního úryvku Skutků apoštolských. Když se totiž Pavel dostane (počíná tzv. Třetí apoštolská cesta z Antiochie do Jeruzaléma) do Efezu, najde tam své staré učedníky, ale také nové, vyučené právě Apollónem, a ti neznají ani Kristův křest, ani Ducha sv. Dokládá to citace z textu: „… zeptal se jich: „Dostali jste Ducha svatého, když jste přijali víru?“ Odpověděli mu: „ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ Řekl pak: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „Křtem Janovým.“

Pavel se tedy pustí do výkladu a vysvětlí těmto novým křesťanům, jak se to má se křtem Janovým a Kristovým: „Jan uděloval křest k obrácení a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to je v Ježíše.“ Tato Pavlova slova padnou na úrodnou půdu, tito křesťané vyučení Apollónem, se ihned dají pokřtít ve jménu Pána Ježíše. A jakmile na ně Pavel vloží ruce, sestoupí na ně Duch svatý, takže začnou mluvit neznámými jazyky a pod vlivem vnuknutí. Těch mužů bylo celkem dvanáct. (Poznámka o počtu je zřejmě úmyslná, číslo 12 má v židovské historii velký význam; 12 bylo izraelských kmenů, stejně jako 12 Kristových apoštolů.)

Potom Pavel, jak řečeno, další, asi tři měsíce směle vystupuje a káže v synagóze a získává pro křesťanství další následovníky.

Dovolím si jen připomenout – přestože o tom Skutky apoštolské mlčí; z pozdějších Pavlových listů Korinťanům a Efezským vyplývá, že v Efezu Pavel ustanovil starším (presbyteroi, jinde episkopoi) – tedy představeným této církevní obce mladého (30-35 let) Timoteje. Jemu také adresuje dva listy, které jsou velmi cenným – a dodnes platným, poučením o tom, jak si má představený církevní obce, jedno zda biskup či farář, ve své svěřené obci počínat. (Nechť je mi odpuštěno, ale doporučoval bych všem svým kolegům se k těmto listům Timotejovi opakovaně vracet, a třeba podle nich i zpytovat své svědomí.)

Jiří Vojtěch Černý