28.02.2015, autor: Bohumil Kolář, kategorie: Zamyšlení

Pohled plný lásky

Pohled plný lásky

Pohlédneme-li na kříž, může nám to připomenout to, co řekl Pán Ježíš při poslední večeři před svou smrtí na kříži: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13).

Nebo co napsal apoštol svatý Jan, nejlepší z apoštolů, který stál s Pannou Marií vedle kříže:

„Z toho jsme poznali Lásku, že Kristus za nás položil svůj život“ (1 Jan 3,16).

„V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4,9-10).

Toto a mnoho jiného o nesmírné Boží lásce a milosrdenství nám může říci náš pohled na kříž.

A jaký byl pohled Pána Ježíše, když se v hrozném utrpení díval z kříže? Na všechny se díval s největší láskou.

I na nepřátele, kteří ho pomlouvali a odsoudili k smrti kříže, na ty, kteří stáli u kříže a v největším utrpení se mu vysmívali a tupili ho. Odpouštěl jim, prosil za odpuštění pro ně a omlouval je. Modlil se: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,14).

S láskou se díval na zločince, kteří byli vedle něho ukřižováni. Jeden z nich s úžasem pozoroval, jakým způsobem Ježíš prožívá to hrozné umírání. Z osvícení Boží milosti uvěřil, že tento umírající a tupený odsouzenec je ve skutečnosti očekávaný Spasitel světa, který dle slov proroků bude vládnout ve svém království navěky. Napomenul druhého zločince, který se přidal k rouhavému výsměchu nepřátel Ježíšových: „Ani ty se Boha nebojíš? My ovšem spravedlivě dostáváme jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ Pak řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“ Byla to nesmělá prosbička, při které neprosil o nic, než o vzpomínku. Ale v jeho slovech byla kajícnost, víra, lítost nad hříchy, důvěra v Boží lásku a milosrdenství. A Ježíš odpověděl s překypující štědrostí své lásky. Se slavnostním úvodem, jaký říkával před zvláště závažnými slovy: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk 23,43). Bylo to nejenom rozhřešení, ale i první svatořečení v dějinách církve.

Pan Ježíš hleděl s láskou na vojáky, kteří ho přibili na kříž a pak si rozdělili jeho šatstvo. Suknice nesešívaná, utkaná v jednom kuse, byla vzácná. Proto si řekli: „Netrhejme ji, ale losujeme o ni, komu připadne.“ Tak se splnilo i toto z mnoha proroctví napsaných o řadu století předtím: „Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali“ (Žalm 22/21/19). Potom si sedli a hlídali odsouzence až do jeho smrti. Ti vojáci byli pohané, pocházející pravděpodobně z různých vzdálených zemí Říše římské, kteří o Kristu asi nevěděli nic. Jen to, že je to zločinec, kterého mají ukřižovat. Ale po smrti Ježíšově říkali oni a především důstojník, jejich velitel, s velkým úžasem: „To byl opravdu syn Boží.“

S vděčností a láskou se Pán Ježíš díval na hlouček věrných: několik zbožných žen kolem Panny Marie a apoštola svatého Jana. Všichni hluboce zarmouceni, ale s tím větší láskou v srdcích. Třetího dne, v den Zmrtvýchvstání, právě oni zakusili s nevýslovnou radostí to, co Pán Ježíš předpověděl v předvečer své smrti: „Vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost“ (Jan 16,20).

S největší láskou se Pán Ježíš díval na Pannu Marii. Ona ho milovala nejvíc, proto také nejvíc trpěla spolu s ním, když viděla jeho utrpení a smrt. Tehdy se splnilo tajemné proroctví starce Simeona, které uchovávala v srdci víc než třicet let: „I tvou vlastní duši pronikne meč“ (Lk 2,35).

Jak píše papež Benedikt XVI. v krásné modlitbě k Panně Marii na konci encykliky o naději („Spe salvi“), uprostřed Golgotské noci jistě ve svém srdci zaslechla nově slova archanděla Gabriela, která jí řekl při Zvěstování: „Neboj se, Maria“ (Lk 1,30). A také jeho slova: „Jeho království nebude mít konce“ (Lk 1,30).

Slovy „Ženo, to je tvůj syn“ (Jan 19,26) svěřil Pán Ježíš Panně Marii nové poslání: stala se matkou novým způsobem, matkou pro všechny. Ty tam zastupoval svatý Jan, který jediný z apoštolů měl odvahu následovat Krista až na Kalvárii. Neobvyklé oslovení matky slovem „ženo“ naznačuje, že Panna Maria je tajemná „žena“, o které říká první i poslední kniha Písma svatého (Gn 3,15; Zj 12), že je matka Spasitele světa a spolu s ním vítězí a spolu s ním vítězí nade všemi úklady satana. Slovy „To je tvá matka“ (Jan 19,27) Pán Ježíš svěřil Pannu Marii svatému Janovi, aby o ni pečoval jako o vlastní matku, a zároveň v osobě svatého Jana jako představitele nás všech i nás svěřil její mateřské lásce. I každému z nás platí jeho slova „To je tvá matka“.

Pán Ježíš viděl také velký zástup lidí, kteří přišli jen ze zvědavosti nebo proto, že šli náhodně kolem. Také na ně se díval s velikou láskou. A nejenom na ně. Ve svém vše objímajícím pohledu za nimi viděl všechny lidi všech zemí a všech tisíciletí. „Velký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (Zj 7,9). Vždyť za ně za všechny umíral z lásky. „Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa“ (Jan 1,29). Symbolem této jeho nekonečné lásky se hned po jeho smrti stane probodené Božské Nejsvětější Srdce.

Ve své vševědoucnosti viděl i každého z nás. I naše hříchy. Ať už jsme se ve svém životě podobali sv. Janovi nebo zločinci, zbožným ženám nebo nepřátelům, lhostejnému zástupu nebo nevědoucímu a žasnoucímu důstojníkovi, přesto se na každého z nás díval – a dívá se stále – s nesmírnou láskou. Projevil to zvlášť tím, že trpěl místo nás za naše hříchy.

Nikdy mu nestačíme dost poděkovat. A dělat mu radost.

A jak my se díváme na druhé?

Pán Ježíš nám říká: „Milujte se navzájem, jako já jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Dívejme se laskavě na všechny lidi. I když mají chyby. Máme je také. I za ty, kteří se nám zdají nejhorší, se modleme. Všichni jsou naši bratři a sestry. Se všemi jednejme vlídně. Neubližujme jim ani pomluvou nebo nactiutrháním. Odpouštějme, proto se modlíme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Pomáhejme dle svých sil a možností těm, kteří potřebují pomoc, dělejme druhým radost, protože Pán Ježíš říká: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratrů, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).

Panna Maria se také na nás všechny, dobré i zlé, dívá pohledem mateřské lásky, s touhou po spáse všech. Právem je nazývaná „Matka ustavičné pomoci“. Protože je milující Matka, tím víc touží, aby její děti měly k sobě navzájem krásnou lásku.

S Pánem Ježíšem a s Pannou Marií se nemáme čeho bát. Budeme mít v srdci radost a budeme ji umět rozdávat i druhým. I v těžkých chvílích, které také mohou přijít. Budeme se stále nově přesvědčovat ze zkušenosti, že i nám platí slova o Panně Marii: „To je tvá matka.“

Modleme se s velkou důvěrou v Boží lásku a milosrdenství za to, aby v naší poslední hodině i nám platila slova: „Dnes budeš se mnou v ráji.“

Bohumil Kolář

 
 
Nahoru