16.04.2013, autor: P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem., kategorie: Zamyšlení

Povolání křesťanů dnes

Povolání křesťanů dnes

Spisovatel Max Picard uvažuje o názorovém vývoji společnosti pokud jde o náboženství a dochází k závěru, že člověk utíkal před Bohem po všechny časy. Dříve šlo o jednotlivce, kteří popírali existenci nadpřirozena, a dnes jde o masový jev. V důsledku toho se dnes člověk musí pro víru rozhodnout, nepřejímá ji tradičně od rodičů, a odpoutat se tak od situace útěku. Podle autora se zdá, že lidé existují jen do té míry, do jaké se zúčastňují tohoto útěku. Člověk žije, a když žije, utíká, čteme v jeho knize, je to jev trvalý a samozřejmý jako vzduch. Závěrečná kapitola obsahuje paradox, že všude, kam lidé utekou, na ně čeká Bůh. Utíkají stále rychleji, ale Bůh je na každém místě dřív, než se tam dostanou sami. Není vůbec místa, kde by Bůh nebyl. Útěk je proto tak veliký, protože Bůh je tak veliký. Výsledkem útěku není pocit štěstí a vítězství, ale pochybování, úzkost a nejistota.

Mluví se o rozšířeném jevu sekularismu jako příznaku dnešní doby. Ale jde opravdu o něco zcela nového, co je vlastní 21. století? Vždyť i doznívající středověk znal např. zesvětštění církve, během něhož byly duchovní a vnější hodnoty úzce propojeny: Mnozí biskupové byli více politiky než pastýři, ne všichni papežové patřili mezi svaté, a jejich mocenská politika často sáhla k násilí. Jako protiklad k těmto jevům povstávají muži jako sv. František z Assisi, Norbert a Dominik, kteří svým důsledným následováním chudého, ale mocného Krista proti těmto jevům s úspěchem bojují. A u žen zůstaňme doma a jmenujme sv. Anežku Přemyslovnu a Zdislavu z Lemberka. Neboť svatí se vzepřeli celkovému trendu útěku, jejich silou byla naprostá důvěra ve všudypřítomnou Boží pomoc, aby dokázali, že vždy je možný návrat ke skutečným hodnotám, které dávají životu pravý smysl.

Ptejme se dále, zda zmíněný sekularismus je skutečně jevem, který se stále šíří. Jde o nenávratný proces podporovaný navíc postmodernou? Vede k postupnému vymizení náboženství, jak o něm mluví současní skalní ateisté? Připomeňme si z rozvinutých zemí např. Japonsko, které se po prohrané válce rozloučilo se státním náboženstvím šintoismu; a ten spolu s křesťanstvím znovu působí přitažlivou silou zvláště na mládež. Tokijská Sophia- University vedená jezuity je přeplněna z 98 % nevěřícími studenty, a novomanželské páry prosí v míře stále větší aspoň o požehnání v katolickém kostele, aby se jejich svazek nerozpadl. V mnoha zemích Afriky a Jižní Ameriky zaznamenáváme spíše růst náboženské víry než její zánik. Severní Amerika, která patří k nejvíce sekularizovaným zemím světa, je nejen v mladé generaci nově fascinována osobností Ježíše Krista a jeho evangeliem. Pro tisíce mladých Američanů, kteří o Ježíši nic neslyšeli, bylo a je seznámení s ním něčím nečekaně novým.

Jak ukazují dějiny lidstva, víra patří k základním požadavkům člověka a chce se nějakým způsobem projevit. V odborných kruzích se mluví o tzv. antropologické konstantě, tedy o něčem, co úzce souvisí s životem jako něco trvalého a předem daného. Je-li cesta k pravé víře zatarasena, lidé se utíkají k náhražkám – k astrologii, okultismu a k různým formám primitivních pověr. Od čirého sekularismu odlišujeme přirozený proces sekularizace, který souvisí s rostoucím sebevědomím lidstva vlivem osvícenství a pokrokům vědy a techniky.

Jak v tomto souboji idejí obstojí křesťanství? Uveďme si, co k tomu řekl papež Jan Pavel II.: Naše společnost se na jedné straně téměř hrdě hlásí k životnímu materialismu, na druhé straně však cítí prázdnotu a touhu po Bohu, potřebu svědků, kteří žijí podle evangelia. Neboť žijeme v době, ve které působí silné protievangelizační proudy. I když ve svých nejradikálnějších projevech zůstávají značně oslabeny, nepřestávají negativně působit na oblast zásad a životního rozhodování. Zdá se, že Boží slovo je dušeno vábivým utilitarismem a konzumismem, sekularismem a praktickým materialismem. Proto je tak nezbytně důležité, aby všichni věřící v Krista v sobě vzbudili a posílili ochotu nabídnout obnovené a jednotné svědectví Kristu. Tolik citát.

Nejde jen o otázku víry v Boha, ale také o otázku víry v člověka. Neboť ten se bude stále znovu ptát, odkud přichází a kam jde, a jaký smysl má jeho život. A bude hledat odpověď úměrnou touze po tomto poznání. Bude ji hledat na všemožných stranách, pokud mu křesťanství neukáže na Ježíše, ovšem moudře a s trpělivou láskou, na jeho oběť a na radostnou zvěst určenou každému člověku. Když mu tuto odpověď nedá církev, bude ji hledat jinde. Moderní společnost, evropská i světová, potřebuje znovu nalézt transcendentní hodnoty, navrátit životu a dějinám jejich pravý smysl a překonat tendence k nihilismu a požitkářství. A potřebuje pravé a konkrétní příklady, opravdové Kristovy svědky – to je úkol, k němuž je povolán každý věřící.

P. Ing. Miloslav Fiala, OPraem.

 

 

 
 
Nahoru