09.03.2016, autor: Jan Rybář, kategorie: Zamyšlení

Úbytě duchovního života - I. část

Úbytě duchovního života - I. část
Přepis přednášky, kterou P. Jan Rybář SJ přednesl v roce 2001 na Akademických týdnech

Za mého dětství to bylo úbytě normální slovo – něčeho ubývá – tuberkulóza plic.

Plíce církve – modlitba a eucharistie.

Dnes nemůžeme mluvit jen o tom, že jsou úbytě duchovního života. Naopak spousta lidí touží po duchovním životě, touží po mystice. Ale nejde to tak, že někomu zaplatí a myslí si, že se během 2 hodin dostanou pod jeho vedením do mystického stavu. Být mystikem, to je celoživotní úkol. Stejně jako se nemůžeme za 2 hodiny stát dobrým tatínkem – to je výchova od narození – tak i mystika to je stav, náročný, celoživotní úkol.

Já znám současné mystiky – to je člověk ryze duchovní, je to na něm vidět, Už tím, že ho druzí vidí, získají tím určitou úroveň. Když promluví, má to váhu a není to fráze.

Toto může být nedostatek v církvi – kolik znáte lidí, kteří by byli opravdu hluboké duchovní úrovně? Je jich málo!

Úbytě duchovního života se léčily exerciciemi – duchovními cvičeními. Sv. Ignác z Loyoly vyzýval lidi, kteří prahli po duchovním životě na duchovní cvičení a ty trvaly 30 dní…

K. Rahner říkal, že 3. tisíciletí buď bude mystické, nebo nebude vůbec a další myslitelé to říkají podobně. Člověk ve 3. tisíciletí buď bude křesťan, a nebo nebude vůbec. Protože spojení s Kristem se stále zeslabuje a tím trpí všecko – i příroda. Sv. Pavel říká v 8. kapitole listu Římanům: „Příroda sténá a touží po oslavě Božích dětí, protože je na nich závislá.“ Příroda je závislá na nás. Je to jako pyramida. Nahoře je člověk a pod námi je ten náš vesmír – to všechno je naše prodloužené tělo, to nás ovlivňuje. Pokud je člověk blízko Bohu, tak je všecko v řádu. Až jednou poslední člověk vstoupí do slávy Boží, potom věříme, že bude oslavena i příroda. „Věřím v těla vzkříšení, věřím v život věčný“. My věříme v proměnu přírody – ale ta je teď závislá na nás. Pán Bůh na přírodu může jen přes nás. A když my ji odvádíme od Boha, pak je to naše vina. Pán Bůh nemá dispečink, aby někam dal déšť, jinam sucho – to je taková středověká víra – modlete se a budete mít déšť, nebudete-li se modlit bude sucho. To jsou představy raně středověké. To už nás dnes není důstojné. Víme, že to tak není. Je to složité a přitom jednoduché – čím je lidstvo blíž Bohu, tím je vyváženější všecko kolem nás.

Mrzí mě, že při záplavách na Slovenku při pohřbu 30 utonulých dětí kněz říkal: „Podivuhodným způsobem si Pán povolal tyto děti k sobě.“ Copak si Pán Bůh bere děti k sobě? To je zkreslený obraz Boží. To jsou fráze. Přišla povodeň, Pán Bůh nechtěl, aby se utopily.

P. Rahner říkával, že 3. tisíciletí je velmi důležité. Jestli tam bude duchovní život, pak to bude dobré. Závisí to vlastně na nás na křesťanech, jestli bude ve 3. tisíciletí uvnitř hodně té Síly, které jsme my nositelé. Je otázka, co můžeme dělat pro tuto diagnózu hned a co nemůžeme dělat hned, co je dlouhodobý vývoj.

Co můžeme dělat hned – hlubší duchovní život v nás – to je třeba modlitba. To je jedna plíce našeho katolického křesťanství. Na úrovni modlitby závisí mnoho věcí – nebo všecko. Můžeme třeba  zkusit modlit se pomalu. Mně se chlubil jeden duchovní člověk, že již zvládne růženec za 12 minut. Kdyby byl mystik, tak by se za těch 12 minut mohl pomodlit otčenáš nebo půl kréda. Tam jsou takové věci, které by nám neměly dát pokoj. Můžeme se tedy začít modlit pomalu a nemusíme si vyčítat, že jsme se nepomodlili 5 desátků. Když zůstaneme např. u 1. desátku a ten čas strávíme u něj – neporušili jsme pravidla, při pomalé modlitbě se nám tam třeba ukáže něco zvláštního, co nám při rychlé modlitbě ušlo -  ale my s tím máme problém, protože chceme dodržet penzum modliteb, co jsme si předsevzali.  

Můžeme také jen sedět v kostele – nemusíme nic říkat jen „Já jsem tady“. Bůh si dal krásné jméno JAHVE „JÁ JSEM ZDE“ – to řekl Mojžíšovi. Když Ježíš Kristus při svém zatčení na otázku „koho hledáte“ odpověděl: „EGO EJMI – TO JSEM JÁ“ – řekl to jméno, které se Židé báli vyslovit – a oni padli na zem. A na Pilátovu otázku „Ty jsi král?“ odpovídá Ježíš Kristus „EGO EJMI – ANO JÁ JSEM“. To vlastně je Boží jméno, to je úžasná věc.

Také si můžeme sednout třeba na 10 minut v prázdném kostele nebo i doma. Sednout si a říkat – tak, teď Ti Pane dávám 10 minut. Jsem jenom tady tak jako Ty. Ty jsi tady a já jsem také tady. Za takovou věrnost se Pán Bůh odmění.

Jan Rybář

Přepis přednášky: Věra Horníčková

 
 
Nahoru